Budeme-li se zabývat současnými poměry kolem střídavě kolabující veřejné autobusové dopravy v Ústeckém kraji, není od věci nastínit, jak k dané situaci došlo. Na základě veřejných obchodních soutěží zajišťovala danou dopravu společnost TD bus, která byla nástupnickou společností nechvalně známé firmy BusLine a.s.

Zakázky TD Bus pravidelně „vyhrávala“ na základě nejnižší nabídkové ceny, což se veřejné autobusové dopravě v Ústeckém kraji stalo osudnou. Kombinace faktorů tak zapříčinila odstoupení společnosti od smlouvy na zajištění dopravní obslužnosti v kraji, neboť jejím pokračováním by poté musela dotovat veřejnou dopravu ze svého, což by nepochybně vedlo k jejímu krachu.

Posléze se radní Ústeckého kraje rozhodli, že tuto veřejnou službu již kraj nebude poptávat, ale zřídí příspěvkovou organizaci za tímto účelem. Náklady současné Dopravní společnosti Ústeckého kraje (dále DSÚK) dosahují až 47 korun za ujetý kilometr, avšak předchozímu smluvnímu dopravci platil za kilometr kraj korun 27. Připočteme-li k tomu náklady na zřízení společnosti, na pořízení dopravních prostředků a pohonných hmot, náklady na pořízení kanceláří na zajištění provozu, náklady na prezentaci a spoustu dalších, dostáváme se k miliardovým položkám, na které kraj získává prostředky dlouhodobým zadlužením. Jako skryté náklady se jeví i položky, které vydává odbor dopravy Ústeckého kraje. Ty dopravu následně opět zdražují, ale u Dopravní společnosti se nevykazují.

Samotná osmnáctimilionová (dosud nepravomocná) pokuta od ÚOHS pro DSÚK je poté pouze následkem netransparentních čachrů a machinací kraje, kdy účelově ve veřejné obchodní soutěži na pořízení nových autobusů stanovil kraj takové podmínky, které nebyli schopni výrobci autobusů splnit. Vzhledem k neochotě výrobců se dané zakázky účastnit, byly následně samotným úřadem osloveny vybrané firmy na dodávku takových autobusů, které by požadavkům DSÚK vyhovovaly. V tomto případě již za cenu, která jde u těchto zařízení nad cenu obvyklou. Tento postup zvolený úřadem Ústeckého kraje a jeho příspěvkové organizace rozhodně není příkladem dobré a efektivní veřejné správy. Spíše se jedná o jednání, které obchází pravidla transparentnosti. A to, jako obvykle, stojí nás, daňové poplatníky, mnoho prostředků. Nejdříve v předražené zakázce a později v pokutě tak utápíme zbytečně naše zdroje.

Pirátský přístup v tomto ohledu je konzistentní. Naším záměrem je, aby veškeré veřejné obchodní soutěže a soutěžené zakázky i samotné záměry byly vždy zveřejňovány na stránkách úřadu kraje či na stránkách jím zřízených společností v dostatečném předstihu před nabytím účinnosti. Veřejnost tak může kdykoliv kontrolovat nakládání se svými prostředky. Principiálně nejsme proti samotnému (z)řízení DSÚK krajem, ačkoliv jsme si vědomi jisté nehospodárnosti. Právě proto se ale vše uvnitř musí odehrávat transparentně a co možná nejvíce efektivně pod odhledem kompetentních odborníků.