V České republice probíhá na 4,5 milionu exekucí. Velkým problémem jsou také v našem kraji, který si v jejich počtu drží smutné první místo. Přestože se v mnoha případech jedná o nezákonné exekuce, které je možné zastavit, bohužel se tak neděje. Soudům totiž na prošetřování podezřelých případů chybí síly, a lidé tak na spravedlnost čekají nadále marně. Pozměňovací návrh, který jsem k urychlenému řešení této nespravedlivé situace předložil, vláda v červenci zamítla s odvoláním na vlastní řešení. Teď to vypadá, že se celá věc opět odkládá na neurčito.

Statisícové exekuce kvůli pár vypůjčeným stokorunám. Žádný ojedinělý případ, ale realita pro stovky tisíc občanů, kteří se stali obětí podvodných praktik úvěrových společností. Jejich společným jmenovatelem jsou často takzvané rozhodčí doložky, které již v roce 2011 označil Nejvyšší soud za neplatné. Přestože už skoro deset let platí, že veškeré takové exekuce by měly být neprodleně zastaveny a dluhy osekány o neoprávněné úroky a další sankce, neděje se tak. Soudy totiž prošetřování podezřelých případů nezvládají.

Ve snaze začít celou věc řešit jsem proto před časem předložil pozměňovací návrh na navýšení počtu soudních úředníků, kteří se podezřelými případy a zastavováním nezákonných exekucí zabývají. Jasný plán jak celý proces urychlit záhy získal podporu v řadách opozičních poslanců a na naší osobní schůzce ho přivítala i ministryně spravedlnosti. Všechno bylo na nejlepší cestě. Tedy až do chvíle, kdy o návrhu hlasovala Sněmovna, která jej většinou koaličních poslanců ANO a ČSSD a taky zákonodárců z KSČM odmítla.

Zarážející je hlavně dvojí přístup vlády, která se na jednu stranu tváří, že chce obětem pomáhat, jak opakovaně proklamoval premiér Babiš, a na druhou stranu nedělá nic, aby se tak skutečně dělo. Ubezpečení ministryně Schillerové, které mi dala jako vysvětlení pro odmítnutí mého návrhu, tedy že prostředky na chybějící úředníky najdou v již schváleném rozpočtu ministerstva spravedlnosti, se ukázalo být jen dalším v řadě planých vládních slibů. Ministerstvo spravedlnosti mi totiž záhy na interpelaci k realizaci plánu napsalo, že žádné dostupné prostředky nemá a nezákonné exekuce by měly primárně řešit samy oběti, ne státní aparát.

Opět se tak v plném nahotě ukázalo, jak vládnoucí koalici reálně záleží na vymáhání práva a pomoci lidem v nouzi, jež se stali obětí zhůvěřilého systému. Asi není nutné připomínat, že to byl právě stát, kdo na samém počátku selhal, když nedokázal občany ochránit před řáděním lichvářů, a že to je opět stát, kdo nezvládá vymáhání vlastních pravidel. Už jen z toho důvodu by to měl být právě on, kdo se maximálně snaží svá pochybení napravit. Současná vláda má ale očividně jiný názor a na dobře míněné rady opozice neslyší. Horké kaštany tak za ní z ohně bude muset tahat až příští kabinet.

Tedy pokud v něm neusednou znovu ty stejné tváře.