Ústecký kraj je krajem mnoha prvenství, bohužel ne v tom dobrém slova smyslu. Z celé republiky je na tom náš kraj nejhůře z pohledu vzdělanosti (maturitní zkoušku u nás úspěšně vykonalo cca jen 35 % obyvatel), má nejvyšší počet vyhlášených exekucí na jednoho člověka v zemi a dlouhodobě se řadí mezi kraje se zhoršenou kvalitou ovzduší. Významný podíl na tom má přitom existence místní hnědouhelné elektrárny Počerady – největšího českého znečišťovatele ovzduší v kategorii uhelných elektráren.

Počerady dle expertízy Global Air Pollution Unit svým znečištěním způsobí 111 předčasných úmrtí ročně, zvyšuje riziko výskytu rakoviny plic, dýchacích chorob a mozkových příhod, a to nejen v jejím bezprostředním okolí, kterým je Mostecko, ale i daleko za hranicemi tohoto okresu. Přestože jsou tato varovná data dlouhodobě veřejná a musí si jich být vědomo i současné vedení kraje, bohužel jimi zatím není zdravotní stav obyvatel, ani stav životního prostředí, v němž žijeme, dostatečně akcentován. Odpovědnost za tyto podmínky však mají právě ve svých rukou – společnost ČEZ, která je vlastníkem Počerad, v březnu kraj požádala o povolení výjimek z limitu ochrany ovzduší před znečištěním rtutí a to v situaci, kdy již dnes je její okolí nejvíce zasaženo spádem toxické rtuti, a to až v takovém množství, že dochází k její akumulaci ve vodních rostlinách a živočiších. Právě tato žádost ovšem vyvolala závažnou otázku, a sice, zdali jsou právě krajští úředníci těmi, kteří by měli rozhodnout o zdraví obyvatel kraje, uvážíme-li stále platnou smlouvu o spolupráci právě mezi krajem a společností ČEZ. Jejím doprovodným efektem jsou finanční a věcné dary, které kraj od ČEZu pravidelně dostává a které dosahují až několika milionových hodnot. Obavy o jejich podjatosti jsou tedy v tomto případě naprosto oprávněné.

Příběh Počerad navíc rezonuje ve stále více vyvstávající vizi bezuhelné budoucnosti, která se již postupnými kroky realizuje v ostatních státech Evropy. Ústecký kraj ovšem stále nečinně přešlapuje na místě, současně argumentuje ekonomickou prosperitou či poškozením zaměstnanců, zatímco těžba uhlí a jeho zpracování po sobě stále zanechávají vyčerpané regiony.

Piráti si přitom obavy z doby po uhlí dobře uvědomují. Těžbu uhlí a jeho spalování bychom měli utlumovat, takový krok je nevyhnutelný a jakékoliv snahy o to, jej obejít, jen nadřazují finanční zájem nad zdraví lidí a kvalitu jejich života. Následná obnova by však měla být efektivní a zejména sociálně spravedlivá. Strach z vlnové nezaměstnanosti v přechodu k nízkouhlíkové ekonomice je sice oprávněný, ale může se ukázat být lichým, pokud na něj bude kraj dobře připraven. Na konec zpracovávání uhlí nesmíme pohlížet a priori jako na tragédii regionu, ale jako na novou příležitost k šetrnějšímu a modernějšímu rozvoji.

V Ústeckém kraji je nejvíce exekucí v celé zemi, trpí tím i ekonomika – více v tomto článku

Největší znečišťovatel v Česku? Brusel ukázal na Počerady – více v tomto článku

Elektrárna Počerady předčasně zabije 111 lidí ročně – více v tomto článku

Smlouva o spolupráci Ústeckého kraje se Skupinou ČEZ – více v tomto článku

Důležitým aspektem je zejména podpora rekvalifikace, podpora podnikání a nově vznikajících firem, které budou zaměstnávat bývalé horníky, a investice do rozmanitosti hospodářství kraje. Tohoto procesu by se měla účastnit široká veřejnost, jíž se to týká. Uhelné a energetické komise zohledňují často pouze zájmy uhlobaronů a lobbistů, kteří v nich sedí, aniž by své kroky konzultovaly s místními obyvateli a spolky. S Piráty se právě proto budeme zasazovat o vznik samostatné pracovní skupiny k uhlí a energetice, v níž budou zastoupeni nejen kandidáti energetického průmyslu, ale i občané postižených obcí, neziskový sektor a experti ze sféry sociální, finanční, místního rozvoje a životního prostředí. Jedině tak můžeme Ústecký kraj dovést k environmentálně udržitelné ekonomice, která pamatovat i na ty nejchudší a bude budována “zdola”, od těch, kteří v kraji sami žijí a mají zájem na tom, aby byl krajem zdravým a moderním.