Koronakrize zvýraznila sociální rozdíly bohužel i v případě přístupu ke vzdělávání. Tento týden jsem se proto vydal k nám do Ústeckého kraje, abych se dozvěděl víc o tom, jak se s nouzovým stavem vypořádaly školy ve vyloučených lokalitách v Předlicích a Kadani.
Ze schůzky s ředitelem předlické základní školy jsem si odnesl informaci, že učitelé úplně ztratili kontakt se 40 % žáků. Někdy byl na vině chybějící internet nebo počítač, jindy nezájem rodičů.
Na situaci se negativně podepsalo také pozastavení sociálních služeb. Přitom jsou to nízkoprahová centra, která často sehrávají právě ve vyloučených lokalitách klíčovou roli prostředníka mezi rodinami a školou.
Jedním z nich je kadaňský nízkoprahový klub DoPatra. Sociální pracovníci, kteří za normálních okolností pomáhají s doučováním, se v době nouzového stavu proměnili v poslíčky a dětem bez internetu tiskli a roznášeli domácí úkoly. I přes veškerou snahu se jim podařilo spolupracovat jen se zlomkem rodin.
V případě druhé vlny proto musíme udělat maximum, aby se podobná situace neopakovala. Vzdělání je klíčem k lepší budoucnosti, což pro děti z vyloučených lokalit platí dvojnásob.
Řešením by mohlo být například zajištění provozu sociálních center alespoň pro menší skupinky dětí.
Většina i těch nejchudších rodin obvykle vlastní chytrý telefon a děti by ho mohly využívat k online výuce nebo alespoň přijímání a odesílání úkolů. Nemají ovšem často doma přístup k Internetu.
Pomoci by mohlo bezplatné datové tarify pro sociálně slabé podmíněné spoluprací žáků a rodičů se školou.
Zmiňované problémy samozřejmě nemají jen na severu Čech. Dětí, které během nouzového stavu úplně vypadly ze vzdělávacího systému, bylo v celém Česku až 10 tisíc. Počítač nebo tablet chyběl 6 % dětí, internet pak 3 % z nich.
Nejnovější komentáře