POLITICKÉ DEBATY ÚSTECKÉHO KRAJE
Zdravotnictví, sociální záležitosti, důchodová reforma
Téma: Fake news:
Moderátor: U pirátů to bylo jednoduché, fake news o pirátech je tolik, že jsme si mohli vybírat úplně jednoduše. A proto jsme si vybrali; opravdu chcete vystěhovat důchodce a do jejich bytů nastěhovat uprchlíky.
KS: Ne, řekl jste to dobře. Já pozoruju pravidelně statistiky a vyhodnocování české scény, která právě rozšifrovává tu desinformační sćenu a Piráti a Ivan Bartoš každý měsíc jí dominují jako nejčastější objekt zájmu desinformační scény. A stejně jako celá řada jiných věcí a fake news na které se soustředí a na které se snaží dostat do toho veřejného povědomí o nás i tohle je lež a my nikomu, tím spíš důchodcům kteří jsou velmi často ohrožení bytovou krizí nikoho do jejich bytů stěhovat nuceně nechceme.
Téma: Vtipný poddotaz
Moderátor: Já nemůžu jinak, když Vás tu tak mám a mám tu dva poslance. Přijde Vám pan poslanec Krejza a pan poslanec Foldyna jako bílý páprda inklinující k fašizmu?
KS: Tak pan Foldyna je celkem opálený, tak jako bývá. Takže na něj minimálně ten první přívlastek nesedí. Já ve skutečnosti tolik politické názory pana Krejzy neznám, ale skoro si troufám říct nebo doufám, že kdyby inklinoval k fašizmu, tak nevede demokratickou koalici SPOLU do sněmovních voleb, alespoň v to pevně doufám a věřím, že tak si to dostatečně ošetřili.
Téma: Zdravotnictví
Moderátor: Už jsme zde probírali peroutkovské shození nouzového stavu bez plánu, co dál. Nemyslíte si, že jste v tomto směru i Vy jako Piráti udělali chybu?
KS: Já si nemyslím. Za prvé; to, že vláda zjevně nemá plán se ukazovalo už od první chvíle od té epidemie, kdy v podstatě vydávala nařízení ad-hoc. Bylo vidět, že není žádná promyšlená komplexní budoucnost, nějaký systém, který by jasně dával najevo, co v jaké chvíli přijde. Pak s nějakým relativně velkým časovým opožděním přišel ten protiepidemiologický systém PES, kterým se pak ani neřídila samotná vláda, což samozřejmě důvěryhodnost obyvatel, podle mě zcela legitimně v jakákoliv opatření jenom nahlodávala. A není se čemu divit, že celá řada z nich je nedodržovala. Nota bene, sám jste tady v úvodu podotkl, že řadu těch opatření nám i soudy shazovaly, protože nebyla procesně odůvodněná. Ten nouzový stav byl velmi široký. V podstatě se tady zdálo, že bude platit nekonečně dlouho. Naprosto souhlasím s těmi slovy, že možná byl určitou zástěrkou pro šmeliny. Ať už se to týká nakupování PCR nebo antigenních testů nebo různých jiných zdravotnických ochranných pomůcek. Ten pandemický zákon, a to je vlastně pro mě možná nejdůležitější vnesl do toho celého stavu dva velmi důležité aspekty. Za prvé aspekt odškodnění všech poškozených, těch malých podnikatelů a živnostníků, kterým třeba byli zavřeny podniky právě v důsledku vyhlášení té epidemiologické situace. A druhá věc je právě ten soudní přezkum těch jednotlivých nařízení.
Moderátor: Slečno Stojanová. Na jednu stranu ve svém programu bojujete proti závislostem, ale na druhou stranu chcete legalizovat marihuanu, která je prvním krokem k závislosti na tvrdých drogách. Většina uživatelů tvrdých drog začala právě na marihuaně. Budete v tomto směru pokračovat? Můžeme se dočkat legalizace pervitinu, kokainu apod..? A zároveň bych Vás chtěl požádat o reakci na Vaše předřečníky v předchozím tématu.
KS: Já v úvodu zareaguji. Já jsem ráda, že tady padlo, že byla skutečně nutno zajistit ty ochranné zdravotnické pomůcky právě zejména v začátcích. Kvůli těm lidem, kteří stáli v té první linii. Kvůli těm zdravotníkům, lékařům a sestrám, ale současně mě vlastně mrzí, když si vzpomenu na počátek epidemie, ty lži které jsme slyšeli od vládních činitelů, ať už to byl ministr zdravotnictví Adam Vojtěch nebo premiér Andrej Babiš, kteří nás všichni ujišťovali, že ochranných zdravotních pomůcek je dost, že netřeba se stresovat. A pak jsme vlastně zjistili, že ty skladové zásoby jsou úplně minimální, že řada těch zdravotnických zařízení nemá odkud a z čeho brát a museli jsme se zjevně – je otázka jestli museli, ale uchýlili jsme se k takovým nákupům z Číny. Přestože vlastně, a na to navážu obecně na tu zahraniční nebo domácí produkci. To se přeci netýká jen potravin. Tady řada českých podnikatelů, soukromníků nabízela tu pomocnou ruku, státu pomocnou ruku. Byl to Průša – ochranné štíty, nebo obecně čeští producenti respirátorů a roušek. Stát se na ně vykašlal, na vlastní podnikatele a živnostníky, přestože kromě toho, že oni by pomohly státu, tak stát by za to zase pomohl jim, že by, tím, že by je stimuloval a nakupoval tady prostě levné šmeliny z Číny, tak já jsem ráda, že to zaznělo, ale bohužel ta cesta k tomu nebyla úplně čistá. Ještě se pak vyjádřím k tomu Rumburku a obecně k těm lékařům a sestrám. Dvěstě tisíc je samozřejmě spousta peněz a můžeme se možná divit proč to nikoho do toho Rumburku nebo do toho Šluknovského výběžku nepřilákalo, ale ono totiž bohužel peníze nejsou vždycky všechno. A když chceme do toho Šluknovského výběžku, do těch regionů nebo periferií kraje přilákat doktory a zdravotní sestry, tak jim taky musíme nabídnout nějakou občanskou infrastrukturu, protože oni neslyší jenom kolik jim měsíčně přijde na účet peněz, i když je to samozřejmě důležité. Dobrý lékař by měl být dobře finančně ohodnocen, ale i kam dají děti do školky, jak mají daleko supermarket od domu, jestli nemají příjezdovou silnici k domu prostě ve stavu východních zemí atd, atd.. Takže pakliže sem chceme dostat nějaké doktory, tak nemůžeme přemýšlet jenom o tom, kolik jim můžeme dát na výplatní pásce, ale i v jaké prostředí chceme, aby žili. A je to problém komplexní. A je potřeba řešit všechny tyto úrovně spolu dohromady, tzn. prostě dopravní obslužnost, přístup a kvalitní školství, dostupnost zdravotní péče, i samozřejmě pro několik jiných odvětvích ať už to jsou stomatologové atd. Občanská infrastruktura se tomu říká. A co se týče toho dotazu na legalizaci, tak ve skutečnosti nejtvrdší a nejužívanější drogou v české republice – takovým počátkem všech problémů bývá alkohol. Nikoliv marihuana. To je jedna věc. Druhá věc je, že kdo se dneska chce dostat k marihuaně v České republice, jakýkoliv uživatel, tak se k ní dostane. To přece není problém. To víme. Problém ale je, že právě do toho trhu a obecně to jak je ta marihuana produkovaná, a jak se k ní člověk dostane, co je to za materiál, a jaké má důsledky už nevidí stát, protože tím, že je to oblast která je prostě v takzvané šedé zóně ekonomiky, tzn. že prostě je to nějaká ilegální záležitost, tak do toho stát nevidí a hlavně z toho nemá peníze ač by mohl. Takže naše motivace je jednak ten prodej té marihuany zdanit na čemž by stát mohl každoročně vytěžit miliardy korun, to je jedna věc a druhá věc je; mít pod dohledem jaký materiál se tu produkuje, komu se dostává. Samozřejmě mladistvým marihuana do ruky vůbec nepatří. A třetí věc je zpřístupnit jí důchodcům, invalidním důchodcům a třeba duševně nemocným lidem, kterým ze zdravotnického hlediska – jako zdravotní materiál. Jako bylina. Ta marihuana může ve spoustě neduzích pomoct. Koneckonců vidíme na spoustě případech, že řada důchodců si jí pěstuje a pak je za to sankcionováno nebo zavírána do vězení. Přesto že jí neužívá pro nějaké své potěchy duše, ale opravdu jenom z toho zdravotního hlediska. A to by mělo být to primární, proč marihuanu zlegalizovat.
Moderátor: Slečno Stojanová, v programu z roku 2017 máte cituji: „umožnit pojištěncům volit si své zástupce do správní a dozorčí rady zdravotní pojišťovny, aby mohly spolurozhodovat o úhradách. Když nad tím tak přemýšlím, stále za vize platí? Připomíná mi to totiž doby, kdy si své zástupce do všech možných výborů lid volil, a byli to lidé kteří tomu absolutně nerozuměli.“
KS: Ne, je to program z roku 2017. V tom současném koaličním programu takovýto bod není, protože jak je asi dobře známo, tak kandidujeme i s hnutím Starostové a nezávislí, takže předkládáme vlastní unikátní, nový program na následující čtyři roky, to je jedna věc. Druhá je, že a Piráti to už uplatňují; do jakýchkoliv orgánů, jakýchkoliv společností, ať je to už třeba právě zdravotní pojišťovna, my vybíráme skrze výběrové řízení. To znamená, že se do něj skutečně může přihlásit každý, ale v tom výběrovém řízení je ověřováno, jestli splňuje všechny morální ale i právě nějaké profesní předpoklady, a zda-li je to člověk kvalifikovaný do takového orgánu. Takže nemám vůbec obavy z toho, že by v takových orgánech se ocitli lidé, kteří k tomu nejsou kompetentní.
Moderátor: Slečno Stojanová, Vy jste pro změnu proti novele zákona „třikrát a dost“ bojovali, a to opravdu hodně. Obstruovali jste, i když se Vám to nakonec nepodařilo, tak ta snaha tam opravdu velká byla, ale Vy se tímto defacto zastáváte nepřizpůsobivým na úkor těch, kteří chodí do práce, kteří se chtějí vyspat a berete tak možnost tyto lidi trestat?
KS: Ne, tak to není. Já naprosto souhlasím s tím, že je to problém, který je třeba řešit. A já bych si přála, aby „třikrát a dost“ bylo to řešení, který přinese ten kýžený důsledek, ale lež je v tom, že to řešení „třikrát a dost“ nepřinese. Nota bene já se obávám, že to bude po bezdoplatkových zónách další zákon, který ústavní soud shodí jako protiústavní, protože v konečném důsledku se sahá i na tzv. nezabavitelné minimum, na ty dávky v hmotné nouzi, na které se prostě sahat nesmí. To je prostě úplně těch pár tisíc, který zbyde těm lidem na to pokrytí těch nejzákladnějších životních potřeb. Já totiž řeknu v čem je ten zákon špatný, ačkoliv znovu opakuju, jsem si vědoma toho, a nechci předtím zavírat oči, že takové problémy je třeba řešit. Ten zákon je strašně široký. Ono se tomu říká „třikrát a dost“, ale ve skutečnosti je to „jendoukrát a dost“. To hrací pole pro obce je strašně široký. Dneska si mohou vydat obecní vyhlášku, která třeba zakáže sezení před domem, a ten který o tom třeba ani neví, že taková vyhláška existuje a poruší, tak už o takové peníze může přijít. A co mně na tom vlastně přijde vůbec nejhorší. Pracujeme s pojmem tzv. „společný posuzovaný okruh osob“, tzn., že všechny ty doplatky nebo ta pomoc na to bydlení, ze které by se právě ta sankce za přestupek strhávala platí pro celou domácnost jako celek, tzn., že když se jeden z rodičů dopustí nějakého přestupku, tak prosím pěkně spadají do toho i přestupky typu „zakrytí turistické značky“. To je ten problém, který já pojmenovávám. To je pravda, tak si přečtěte pane Krejzo ten zákon. V té sněmovně na rozdíl ode mě sedíte a určitě jste ho měl na stole. Když se toho ten rodič pustí, tak to, že přijde následně o ty peníze samozřejmě dopadne i na ty jeho děti. A to celý ten problém je zakonzervovává, protože když prostě dítě nevyrůstá v nějakém dobrém zázemí, kde se může věnovat škole, které je klidné a ten byt splňuje a naplňuje nějaké základní standardy, tak jenom dochází zase k tomu mezigeneračnímu dědění té chudoby. A takové dítě z takové rodiny ten stát a daňové poplatníky, tu většinu, ty kteří pracují a skutečně všechno plní tak jak mají, postihne v budoucnu. Na těch daních, na těch penězích, které ten stát na takového člověka bude muset vyložit mnohem víc. Takže já si přeju, abychom ten problém řešili, ale bohužel na složité problémy obecně neplatí jednoduchá řešení. A je potřeba se k tomu skutečně postavit efektivně.
Moderátor: Vždycky, když máme debaty, tak mě tam vyrušuje pan poslanec Foldyna se slečnou Stojanovou. Já nevím, jak to je. Já Vás budu muset příště rozsadit, opravdu. Není možné toto, ale když jsme u toho. Slečno Stojanová můžete reagovat.
KS: Jo, děkuju. Né, no, takhle. Já jako do toho vnesu teďko trošku jako pár faktů. A to totiž pan Foldyna moc dobře ví. To stoprocentně ví, protože v tý sněmovně už sedí řadu let. Podle dnešních zákonů, kdo je práce schopný, nemá nárok na to odmítnout jakoukoliv nabízenou práci. Nemůže odmítnout ani půl úvazek, ani práci na dobu určitou, protože když jí odmítne, a tak to má být, tak je vyřazen z evidence – právě já to dodám, já se k tomu dostanu, je vyřazen z evidence a přestává za něj platit sociální a zdravotní. Takže ten systém, tak jak dneska nastavenej, a tady jsme zjevně ve shodě, je nastaven dobře. Teď se dostávám k tomu klíčovému, problém je, že se nedodržuje. Ten systém nikdo nevymáhá. Pracovníci úřadu, na které padá to největší břímě se třesou za přepážkami, kdo tam na ně zase vlítne. Jaké budou mít problémy, a než aby skutečně ten systém udržovali robustní, tak se klepou komu budou muset vyhovět, jenom aby se nedostali do nějakého složitého procesu a fackovaček.
Moderátor: A jak jim tedy chcete pomoci?
KS: Já jsem přesvědčená, že se nabízejí dvě řešení. Obě dvě mám ze zemí, ze zahraničí, kde to funguje. Jedno podle mě je, že by si ty pracovníci úřadu práce měli pomáhat navzájem, tzn. aby to neřešil někdo, kdo bydlí ve stejném městě, jako ten žadatel, problémový o té dávce, o ty dávky – aby se mu věnoval někdo jiný z té kontaktní pobočky – to je jedno řešení. A pak se mi líbí velmi dánské řešení, kdy úřady práce mají tzv. backoffice a o výši a vyplácení těch dávek se rozhoduje v pozadí. A ti referenti na těch pobočkách, ti lidé za těmi přepážkami na těch úřadech práce pomáhají vyplňovat podklady a nejsou zkrátka zodpovědní za to jestli ta dávka bude udělena a v jaké výši. Takže lidé se na ně nemají jak vůbec rozčilovat, protože prostě nejednají s tím člověkem, který je zodpovědný za toto rozhodnutí. To jsou podle mě dvě zrovna efektivní řešení, které je mi tedy líto, že ani SPD ani ODS nepřivlastnila, protože to by pomohlo velmi. A hlavně neshodil by to Ústavní soud. Druhá věc – Vy (Foldyna) jste tady mluvil o tom zákoně, který Piráti obstruovali. My mu říkáme lidově nebo pracovně zákon o vyhazování lidí z domů kvůli plísni, protože tam se zkoumá stav bydlení nebo toho bytu, ve kterém ten člověk, který pobírá nějaký ten příplatek nebo doplatek na bydlení žije a většinou ten stav je nejlépe viditelný právě kvůli plísni, ale ono se to netýká zdaleka ani plísni. Ono se to třeba týká i špatně položených elektronických rozvodů a panebože to se ale týká každého druhého domku na vesnici, kterej má blbě položený elektronický rozvody. Jako chápete mi se tady, já vůbec nechci popírat, že to je nějakej problém, kterej je třeba řešit, ale musíme jít na to nějakou konstruktivní a rozumnou cestou. Né se tady populisticky nabastlit na koleni za tři minuty nějaký zákon a předložit to a vydávat to za jediný samospasné řešení. Mimochodem třeba pan Kulhánek starosta Kadaně v ODS, to dělá výborně. Podle mě ho málo teda posloucháte, protože ten se na Krásně vystačil i bez nějakého zákona „třikrát a dost“. Ten tam využívá tzv. asistenty prevence kriminalisty, ty preventisty jak se tomu říká lidově. To jsou často i Romové, kteří chodí do těch lokalit. Samozřejmě ti lidé se s nimi mnohem lépe ztotožňují, než když tam přijde nějaký policajt s obuškem. A ti ten problém dost dobře zastaví, ještě předtím, než se prohloubí a zakonzervuje. Takže my těch efektivních nástrojů, které celá řada starostů využívá a jsou i členy občanské demokratické strany. Máme nekonečno, jenom je nevyužíváme. Nestaráme se o to, aby ten systém byl robustní, aby skutečně byl dodržovaný. A na koleni si prostě tady píšeme prostě populistický zase návrh.
Karel Krejza: Já jsem strašně rád, že tady zase chválíme starostu a krajského radního Kulhánka s kterým jsme ty zákony připravovali, společně, mnohokrát ve sněmovně.
KS: A on přiznává, že jsou, ale on vlastně přiznává, že ve skutečnosti přiznává, že jsou. Nekomunikují. Pardon, jenom dodávám důležitou poznámku.
Téma: Důchodová reforma
Moderátor: Slečno Stojanová, podle Vašeho máte v plánu zmrazit výdaje státu na tři roky s výjimkou povinné valorizace. Takže de facto celé své volební období nemáte v plánu s důchody dělat vůbec nic. Chápu to správně?
KS: Ehm, nechápete to správně. Koneckonců my jsme za ty téměř už skoro uplynulé čtyři roky tlačily na vládu, a mimochodem ČSSD totiž jak dlouho sedí na MPSV od roku 2013. Tak od roku 2013 a my tady na to všichni čekáme, jak na smilování. Měla čas na to předložit nějakou důchodovou reformu. Koneckonců s tím kandidovala i do minulých sněmovních voleb, že takovou důchodovou reformu předloží. Neudělala to přesto, že má svoje zástupce v té důchodové komisi, které slíbili, že právě takovou reformu předloží tak, aby na tom i panovala politická shoda a konečně jsme se v tomto tématu posunuli. My jsme na vládu tlačili, bohužel se to nestalo. Teď už samozřejmě nezbývá čas. My jsme si vytkli takové tři základní pilíře, na kterých bychom tu právě, potenciální pokud možno naší důchodovou reformu chtěli postavit. Jednak je to stanovení nějakého minimálního důstojného důchodu, pak nárok na dřívější odchod do práce, zejména u těch velmi náročných profesí a povolání, které pracují v podmínkách, které jsou velmi zdraví ohrožující, jako jsou třeba horníci. A pak to, že by systém neměl diskriminovat ty, kteří pečují o děti nebo o blízké osoby. Nechceme dál zvyšovat věk odchodu do důchodu. To nechceme a nechceme ani, aby se v následujících letech výše důchodů snižovala, protože čeští důchodci v porovnání s důchodci jiných v našich sousedních státech ať už je to Rakousko nebo Německo nebojím se říct doslova živoří.
Nejnovější komentáře