“Konec světa” je v Ústeckém kraji. Alespoň tak se totiž přezdívá Šluknovskému výběžku, ve kterém žije zhruba 55 000 tisíc lidí, z čehož celých 30 % otevřeně přiznává, že jej chce díky mnohočetným problémům, se kterým se tato oblast potýká, co nejdříve natrvalo opustit. To, že je tato část kraje de facto odříznutým kusem světa svědčí jedinému – Šluknovský výběžek se stal letitým a politiky neřešeným a přehlíženým problémem.
Vedle špatné dopravní obslužnosti, nedostatečné občanské vybavenosti a infrastruktury a sociálních potíží je jedním z nejpalčivějších problémů oblast tamního zdravotnictví. Ten se začal prohlubovat v listopadu 2019, kdy Lužická nemocnice v Rumburku, která zajišťovala zdravotní péči pro všechny obyvatele výběžku, definitivně zkrachovala. Zatímco si samosprávy se státem přehazovaly odpovědnost za dlouhodobé potíže, které vedly k tomu, že se stále více a více zadlužovala, jako horkou bramboru, postupně byla zavírána jednotlivá oddělení, odcházela řada lékařů i dalšího zdravotnického personálu a nikdo jiný nebyl motivován v nemocnici, které den ode dne hrozil zánik a její osud byl nejasný, dále pracovat. Nefunkčnost tohoto nemocničního zařízení se nakonec významně podepsala i na životech tamních obyvatel, z nichž semnou někteří sdíleli jejich příbehy.
Tři příběhy
Pár seniorů. Manželka si zlomí ruku v zápěstí. Následuje odvoz do Rumburku, tam však ještě před samotným vstupem do nemocnice pár pro nedostatek lékařů obrací zpět k vozidlu a posílají jej do varnsdorfské nemocnice. Ve Varnsdorfu je poskytnuta jen nezbytná péče, dále je žena odkázána do děčínské nemocnice. V Děčíně konstatují nutnost provedení operačního zákroku, ovšem nemají ani lékařské ani lůžkové kapacity. Odkládání zákroku způsobilo této ženě jen prodloužení bolesti a nenávratné potíže.
Žena v důchodovém věku je s bolestmi převezena z Rumburku do Děčína, kde sdílí pokoj s několika dalšími lidmi. U jednoho z pacientů se objeví příznaky COVID-19, než se však najdou kapacity pro jeho přeložení, virem se nakazí i další, vč. této ženy. Celá její rodina míří do nucené karantény, někteří jsou nemocní.
Otci mladé ženy se v souvislosti s cukrovkou, kterou trpí, přitíží. Je nutné dovézt jej co nejdříve do nemocnice. Lužická nemocnice je zavřená, míří tak z odlehlé části kraje do Varnsdorfu. Ve Varnsdorfu konstatují, že nejsou schopni mu pomoci tak, jak by potřeboval, a posílají jej do České Lípy. Česká Lípa je vzdálená zhruba hodinu od výchozí polohy ženy a jejího otce, na zasněžené silnici špatné kvality se dostupnost zhoršuje o to více. V autě s otcem, kterému je čím dál hůř, se honba za ošetřením stává celodenním výletem napříč krajem.
Budoucnost Lužické nemocnice a výběžku
Tyto příběhy jsou jistě deprimující. Však také obyvatelé výběžku o svých potížích způsobených nedostatkem lékařů a funkčních zdravotnických zařízení hovoří již léta. Přimlouvají se za ně i tamní starostové a místní senátoři. I přesto byla Lužická nemocnice po jejím odkoupení bývalým vedením kraje zařazena pod Krajskou majetkovou, společnost, která nebyla až donedávna pro zřizování zdravotnického zařízení nastavena. Mlhavé představy o tom, jak bude do budoucna s tímto zařízením dále naloženo, u tamních obyvatel jen zintenzivněly.
Největší krajská společnost Krajská zdravotní, která dnes spravuje páteřní síť největších nemocnic na území kraje, se přitom prostřednictvím předsedy svého představenstva Mgr. Ing. Zetka na posledním zasedání krajského zastupitelstva vyjádřila, že by o spravování Lužické nemocnice stála. Záleží tak nyní jen na novém vedení kraje, jak se k celé záležitosti postaví.
Dlouho podfinancované zdravotnictví, nedostatek lákavých příležitostí pro zdravotnický a nezdravotnický personál, nekompetentní vedení, neochota pojišťoven a Ministerstva vnitra přistoupit na řešení skrz přeshraniční péči, na jejíž úhradu mají lidé nárok ze zákona již od roku 2004. To vše zanechává černou skvrnu na životech obyvatel, kteří jsou středem pozornosti politiků vždy jen na krátký čas volebních kampaní. S takovou ale brzy nezbude ve výběžku nikdo, kdo by zdravotní péči potřeboval. Lidé zcela logicky odejdou tam, kde budou jejich základní životní nároky uspokojeny, nebo budou ponecháni na holičkách.
Nedovídáme se u nás na Šluknovsku jak to dopadá.Dnes 27.1.21 se nikdo v debatě na facebooku ve skupině Zachraňme nemocnici Rumburk nic konkretního nenapíše.I když se něco děje,ale nepíše se o tom.Ptám se proč ? ?